jessica007

Kniha HANA

autorka Alena Mornštajnová. Třetí autorčina kniha (předchozí Slepá mapa, Hotýlek) vyšla v roce 2017.

Dost dlouho jsem přemýšlela, zda si mám přečíst knihu Hana od Aleny Mornštajnové. Trochu jsem se bála - téma holokaust, 2. světová válka, tyfus.. Tato témata jsem až dosud nějak nevyhledávala - nebo spíše jsem se knihám s podobnými tématy vyhýbala. 

Kniha je ovšem dost doporučována, nebo spíše velmi a velmi chválena. Tak jsem se prostě rozhodla a knihu jsem si koupila, tedy objednala jsem si ji v knižním e-shopu. V den, kdy mi přišla - a přitom nebyla v poštovním balíčku zrovna osamělá - jsem se do ní hned podívala (krásná obálka, ta je vidět na první pohled, to je jasná věc) a začala trochu číst, zda jsem udělala dobře. No, začala trochu číst, to jsem si myslela, ale já začala číst a už ne trochu, bylo mi jasné, že kniha je a bude skvělá už na začátku a tak jsem četla a četla a četla..

Je to tak krásný, silný příběh, moc nenacházím slova, ale je to nádherná kniha, je smutná, ale je v ní i naděje, láska.. Naděje, že vše nemusí skončit úplně špatně. I když neštěstí a tragédií je v knize opravdu hodně. Byla to zlá doba, kterou ovšem zapříčili někteří lidé (no, lidé.. to je až moc hezké slovo - spíše krutí tyrani), kniha je smutná, nejednou mi vehnala slzy do očí, tolik nespravedlnosti, zla, smůly i intrik. 

Kolikrát si člověk říká - kdyby se zachoval jinak, zda by to dopadlo lépe - a toto je silné téma knihy, to mě hodně oslovilo, kolikrát člověk něco myslí dobře - a ono to dopadne úplně špatně - závěr, jak to bylo s věnečky, ten mě tedy úplně dostal...

Též téma náhody - nebo kdy se trest vlastně změní třeba v záchranu života - prostě náhodou. Moc zajímavé k přemýšlení. To je tedy kniha. Hodně silná, navíc moc hezky napsaná a dost jsem si oživila vyprávění mojí babičky, která byla ročník 1906 a zažila 1. i 2. světovou válku, hodně mi vyprávěla a též mi dost vyprávěla i moje máma, která jako dítě měla tyfus, naštěstí se babička dohodla s lékařem a ten jim dal karanténu, ale neposlal moji maminku do nemocnice, obě mi  o tom vyprávěly, jak maminka v horečkách blouznila.. I proto jsem se té knize nejdříve chtěla vyhnout. Babička se tehdy bála, zda to moje maminka přežije.. Při čtení jsem si vybavovala právě i tyto věci, tak to bylo zase ještě smutnější. Ale jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, však jsem četla pořád, jak jen to šlo (nebo i nešlo.. ).

Hodně mě vtáhla a je silná.. Prostě - přečtěte si ji, moc doporučuji. 

19. září 2017